Stoletý golfový klub v Motole opět pohostí běžce na férvejích okolo jamek

Běžecký Helloween u krematoria, nebo wellness pro nohy na závěr sezony. To jsou Motolské jamky, metropolitní trail. Unikátní idea, kvalitní závodnický servis a pole, a také už i tradice dvaadvaceti let bez žádné covidové pauzy. První listopadová neděle (letos 1. 11.) patří v Praze ostrému finále Trail Running Cupu, seriálu zážitkových přírodních běhů.

Vše z prvních vět nabízejí Motolské jamky, „přespolní“ desítka na půdě nejstaršího golfového klubu v zemi, který letos slaví sto let existence, na jednom z nejnáročnějších českých hřišť. Letos bez časté hlavičky mistrovství Prahy v přespolním běhu všech kategorií, což širokému poli běžců různé výkonnosti vůbec vadit nemusí. I tak se budou odměňovat nejlepší v 28 kategoriích od nejmenších až po kmety.

Den můžete proměnit v pohodový rodinný výlet do (/na kraj) metropole. Ráno se vydáte třeba na prohlídku Hradu. Pak sem dojedete (udržitelně) metrem na stanici u nemocnice, odkud doběhnete pohodlně za deset minut na start. Nebo dojedete ještě dvě zastávky busem. Dopoledne vypustíte na trať děti, pak jim koupíte za odměnu nanuka, nebo čokoládu, a než sami vyrazíte, pokocháte se výhledy na Prahu. A podvečer stihnete ještě obhlídnout (třeba) nákupy… Hlavním tahákem výpravy však bude jistě samotný běh, skutečně atraktivní závod.

Startovací a cílový koridor zůstává na známém místě pod jednou z centrálních puttovacích ploch. Běží se čtyři nebo dvě kola (na doprovodné pětce), celkové převýšení tak činí 184, resp. 92 metrů.  Naposledy se okruh mírně měnil před čtyřmi lety, zmizel jeden prudší stoupák. „Co funguje, neměníme,“ říkává s oblibou ředitel závodu Martin Dvořák. „Každá změna je k horšímu,“ dodáváme osvědčenou citaci klasika Woodyho Allena.

Odpočítávat si tedy na jednom okruhu můžete tři kopce, dva táhlejší utahováky a jeden prudší krpál před cílem, ten se však už ponovu běží zčásti cikcak. Profil v malebných lhotákovských kulisách však ani teď není vůbec snadný. Ale zdolá ho každý, ať rychleji, nebo pomaleji, o to víc si užije. Povrch je povětšinou úžasně měkkoučký, běží se po zelených greenech, kromě přibližně tří set metrů po lesní cestě, hotový wellness pro nohy po náročné sezoně. Nebo před jejím naklánějícím se finišem, ještě pár týdnů do půlky prosince jistě zvládnete. Přesnou mapu okruhu najdete zde.

Jen pro představu: Loni v dešti zvítězili podruhé v řadě skyrunningový reprezentant Lukáš Havlík (35:24) z Hvězdy Pardubice, a Natálie Ondusková (45:01) z Lužan při Topli, slovenská svěřenkyně reprezentačního kouče Jana Pernici z tréninkové skupiny skupiny Dlouhá míle.

Konalo se tu už i mistrovství ČR v přespolním běhu a v průběhu let se tady objevila většina hvězd českého běhu z dráhy i terénu od Evy Vrabcové a Jakuba Holuši přes Milana Kocourka a Jiřího Homoláče až třeba k Robertu Krupičkoví, olympijští vítězové Kateřina Neumannová nebo David Svoboda.

Nabízí se tu běžet v libovolném obutí. Silničky sice podklouznou, ale dáte to v nich taky. Naopak jednou za rok si tady zaslouží vytáhnout ze škatule tretry nebo orienťácké speciálky, drobné hřebíčky tvoří ideální volbu.

A ještě praktické informace? Přihlášky a další informace, stejně jako průběžné pořadí TRC, najdete na www.trailrunningcup.cz. Kdo to zvládne včas, získá personifikované startovní číslo. Prezentace probíhá v areálu klubu od 8 hodin, startovné získáte v rozumné ceně (400 Kč předem/500 Kč na místě, na 5 km 300/400 Kč, děti 50/100 Kč). Kdo přijede vozem Subaru, běží zdarma.

Děti začínají v 10 hodin (od 100 m pro nejmenší po 5 km pro dorostence), dospělí na 5 km ve 12.30 a na 10 km ve 13.15 hodin, ihned v cíli čeká účastnická medaile. Aktuální informace sledujte na facebooku Trail Running Cup. Tam také najdete závodní fotografie – opět zdarma.

Foto: Martin Wawrzyczek